Plně souhlasím.

Kantor.

O čem je tento článek?

Autorka článku o učitelích, rodičích a dětech systematicky shrnuje základní body základních problémů v trojúhelníkové interakci: učitel-žák, učitel-rodič, žák -rodič. Jenže... zde nastává problém stejný, jako je u většiny pavěd - tedy v  konkrétním případě PEDAGOGIKY. Pedagogika - obor, který sice něco popisuje, ale onen popis je pro pedagogy úplně k ničemu. Rozdělení učitelů do autořiných škatulek je krásný, ale zcela zjednodušující přístup, který v žádném případě ani nevypichuje důležité momenty procesu, který se odehrává již ve zmiňovaném sociálně-interakčním trojúhelníku. 

Ach jo, kdyby se místo pedagogiky a "pochybné teoretické psychologie" spíš vyučovalo na školách - jak zvládnout agresi ze strany žáka, rodiče - jak správně vyplnit třídní knihu a jak nejrychleji zjistit pro učitele zásadní informace v TK, jak motivovat demotivované, jak demotivovat přemotivované... To by ovšem chtělo, aby na ped.školách učili učitelé z praxe. Ti nejlepší učitelé!!! Adam Škapa středoškolský učitel

máte pravdu

Ale ono je to pak vůbec o smyslu celé školy a vzdělání jako takového. Právě to je totiž postaveno na tom jediném a zásadním předpokladu, že učitelé dobře žáky učí - a žáci se dobře učí. Jsou to dvě činnosti, které se jen vzájemně podporují, Neboli skutečně dobrý učitel musí umět žáky zaujmout, a žáci musí mít zaujetí aby si látku osvojili. Bez toho se většina prostředků ve vzdělání promrhá. Učitelé něco přednášejí, žáci něco poslouchají (spíš neposlouchají), jedním uchem tam, druhým ven, po 10, 13 nebo i 18 let svého života...