A bílá rasa, pokud vůbec přistoupíme na nějaké rozdělení lidí do určitých ras, spadá pod označení europoidní. Tvoří celkově 45% lidstva, a patří sem lidé, žijící v Evropě, v severní Africe, v západní Sibiři, v jihozápadní Asii, jižní a východní Austrálii, v Indii a v severní Americe.
A Romové nepatří k negroidní či mongoloidní rase, ale k rase europoidní.
Pokud rasismus předpokládá fyzickou a psychickou nerovnost lidských plemen – ras a vliv rasových odlišností na celkovou kulturu dané skupiny lidí, pak ve vztahu k Romům o rasismu mluvit nelze – jsme totiž, ať chceme nebo ne, stejné rasy. Z čistě teoretického hlediska o rasismus vzhledem k Romům tedy jít nemůže.
O čem však hovořit můžeme, to je diskriminace. Tady již musíme přiznat, že se Rómové v České republice diskriminováni cítit mohou. Již i proto, že podle samotné EU mohou být lidé diskriminováni kvůli: rase nebo etnicitě, náboženství či víře, tělesnému postižení, sexuální orientaci a věku.
U nás v poslední době hovoříme o pozitivní diskriminaci, kterou si jen tak mimochodem zaděláváme na velké budoucí sociální problémy a nepokoje. Protože díky pozitivní diskriminaci narůstá v majoritní společnosti pocit, že jde o nový druh diskriminace, spočívající v tom, zda jste tzv. nepřizpůsobiví či ne. A pokud jste „přizpůsobiví“, jste prostě určitým způsobem znevýhodněni vůči těm, co přizpůsobiví nejsou.
Pokud mluvíme o „nepřizpůsobivých spoluobčanech“, myslíme tím především Romy. Proč Romy a proč ne cikány? Protože se samotní Romové na 1. romském sjezdu 8. dubna roku 1971 v Londýně dohodli, že nebudou nadále již cikány, ale Romové s tím, že označení Rom má být od tohoto data majoritní společností respektováno.
A tak pradávné označení cikán, které se zdá být v mnohém přirozenější a které je dokonce pro některé Romy přijatelnější, bývá považováno od této doby za nedůstojné.
A ještě malý dodatek k tomuto malému „vědomostnímu“ exkurzu (ke kterému jsem byla „vyprovokována“ články na zdejším blogu) – v České republice žije v současné době odhadem 300 tis. až 350 tis. Romů, ne-li 400 tisíc. V r. 1991 se při sčítání lidu k romství přihlásilo 32 903 obyvatel, v r. 2001 už jen 11 746 obyvatel a v r. 2011 se k romství hlásilo 13 150 obyvatel. Víme však, že jejich počet je mnohanásobně vyšší. Důvodů, proč se Romové k romství nehlásí, mohou být různé. Jedním z mnoha vysvětlení je to, že se prostě v naší republice cítí jako doma a jejich romství již pro ně samotné podstatné není.
Můžeme z toho vyvodit také to, že se Romové v České republice cítí dobře. A že kdyby zde byli až tak utlačováni (jedno jestli na základě rasové nenávisti či diskriminaci), nebyli by zde.
Romský básník František Demeter to vyjádřil slovy: A když jsme nikde nenašli vlastní zem, putovali jsme dál a dál, dál za Sluncem...
Zdá se, že v České republice Romové své „slunce“ našli.