Příběh kostela aneb o restitucích jinak
Pokusím se vám přiblížit příběh ze skutečné praxe, a to příběh jednoho kostela, kulturní památky, vzácné architektonické stavby z r. 1893, postavené na základě projektu tehdy váženého, věhlasného vídeňského architekta rytíře Heinricha von Ferstela.
Ten kostel byl nejen poddolován, nejen podléhal léta emisím z blízkých průmyslových závodů, ale také jím v roce 1997 prošla povodeň – voda stoupla až do výše 3,5 m.
Kostel má jedinečné řešení stavební konstrukce cihlové věže, jaké v Moravskoslezském kraji nikde jinde nenajdete. Má rovněž vzácná vitrážní okna, tzv. bukny, jaké jsou snad jen v dalších dvou chrámech někde v Čechách. Kromě výborné akustiky, předurčené ke koncertům, má také velký varhanní nástroj, jaké jsou v Ostravě jen tři. V interiéru najdete vzácné původní řezbářské dílo vídeňských mistrů. A takto by se dalo popisovat dále a dále.
Chtěla bych však napsat něco jiného: při nástupu nového kněze v r. 2007 byl kostel i fara v zoufalém stavu, a pokud by se nezačal opravovat, lépe řečeno zachraňovat opravami, asi by se dnes již jeho věž rozsypala (úlomky cihel padaly před opravou na zem) a byl by patrně zcela na odpis. Zchátral by, byl by musel být patrně zbourán.
Finance na záchranu kostela se podařilo získat z různých dotací a fondů. Na opravy přispělo Ministerstvo kultury, Moravskoslezský kraj, Magistrát města Ostravy, Ostravsko-opavské biskupství, Nadace OKD a několik sponzorů (ne však obec, pod kterou kostel spadá). Bylo by to všechno krásné, kdyby při každé získané dotaci nebyla spoluúčast dané farnosti, a ta při tolika záchranných opravách není nejmenší. Odkud ty peníze vzít?
Půjčili jsme si na pokrytí těchto výdajů od samotného biskupství. A ať děláme, co děláme, ať se po dva roky všemožně snažíme, není z čeho splácet. Farnost je maličká, farníků nemnoho, sbírky malé, které nepostačí ani na chod farnosti (elektřina, topení, atd…). Ten „fráterník“, jak je označován kněz v jednom ze zdejších blogů, platí tu půjčku nezištně převážně ze svého… a z peněz několika dalších nelhostejných lidí.
Abych pomohla, napsala jsem více než sto prosebných dopisů potenciálním možným dárcům. Pokud odpověděli, tak většinou v tom smyslu, že již svými financemi pokrývají ty a ty charitativní činnosti. A ať to pochopíme. A jiní podnikatelé třeba slíbili i určitou částku, ale musíte je téměř denně poníženě uhánět a pak ze slíbeného po roce nakonec stejně dají jen část… a vy pochopíte, jak hloupě jste věřili slibům. Ale nesedíme s rukama v kapsách a neprosíme se jen o finance zvenčí.
Uspořádali jsme do dnešního dne již 15 benefičních akcí na podporu kostela. Pokud ale dáte vstupné dobrovolné, nikdy nevyberete částku, která by aspoň pokryla náklady. Takže spíše i toto je ztrátové než zisk… Kromě koncertů paní Marie Rottrové to doposud byla převážně jen marná snaha.
Osud kostela – kulturní památky, jde totiž mimo zájem lidí, kteří by jej mohli sponzorovat. A také mimo zájem těch, kteří se třeba i nechtěně na jeho stavu podepsali (poddolování, emise). A k některým potenciálním sponzorům se přes jejich osobní asistenty či sekretářky ani „nedostanete“, a další si vás ani nevyslechnou, protože vlastně nic neznamenáte, jste pro ně „nikým“. A přiznejme si – dávat na kostel není až tak rentabilní a moderní. A restituce danému stavu nepomohou, spíše naopak – to již do budoucna patrně nikdo nedaruje na opravy nic, když již nyní převládá mínění, že církev je a hlavně ještě bude až tak bohatá.
Ale my za opravy a záchranu kostela dlužíme právě církvi… a dluhy se platit mají. Těžko budou odpuštěny. A tak celkově restituce kdyby i byly schváleny, nepomohou do budoucna kostelu, který nikdy nic nevlastnil a neměl.
Takže celkem je to neveselý, truchlivý stav.
Proč ale vlastně zachraňovat kostel? Proč se o to starat? Co se mi stalo, že se v tom vůbec angažuji? (Chce se mi napsat místo angažuji: co mi hráblo?, ale ovládnu se). Protože kostel není jen sakrální stavbou, je kulturní památkou (poměrně vzácnou) a dědictvím, kterého bychom si možná už i kvůli našim předkům mohli i vážit. A jako kulturní dědictví patří tak nějak nejen nějakým podivným věřícím, ale všem kulturním lidem. Jenže se obávám, že s tím naším „českým“ přístupem k takovýmto památkám by snad nestála ani Sagrada Familia v Barceloně…
A tak se ptám? Co s tímto kostelem (a ostatními podobnými památkami) bude? Podaří se knězi splatit dluh na spoluúčastech při dotacích? A za jak dlouho?
Restituce nepomohou.
Ale přece jen nějaká dobra snad z toho již vzešla – za prvé dnes již zachráněný kostel, a to druhé osobní – dnes již vím, jak těžké a ponižující je prosit se někoho o peníze, i pokud nejsou přímo pro mne, ale pro něco jiného. A věřte mi, občas se ve snaze pomoci dotýkám dna vlastních sil a možností. To ponížení, kdy prosíte. A většinou marně…. Ale i toto je dobré k poznání.
A tak pro to všechno nenadávám věřícím ani nevěřícím, kněžím ani jejich protivníkům, církvi ani politikům. Jen hledám řešení.
Je vůbec nějaké?
Miriam Prokešová
Oči v sloup, prezident Zeman a písničkář Hutka.
Možná to je skutečně tím horkem, ale... i kdyby, čeho je moc, toho je příliš. Zpívat a přát si něčí smrt....?
Miriam Prokešová
Kardinál Duka zažaloval brněnské Centrum experimentálního divadla
za uvedení dvou kontroverzních divadelních představení chorvatského režiséra Olivera Frljiče. Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser je tomu rád.
Miriam Prokešová
Škodolibé rošády poťouchlého muže?
Církev u nás v České republice, jak je známo, nemá příliš dobré postavení v očích širší veřejnosti. Nechci jí nijak ublížit, a přiložit si tak k tomu své polínko, proto podotýkám, že následující řádky
Miriam Prokešová
Když jsem unikl divokému býku, narazila na mě
divoká kráva, říkávali staří Sumerové. Měla jsem právě v uplynulých volbách podobný pocit. V naší zemi mělo zvítězit džentlmenství nad barbarstvím. Bylo by to krásné,
Miriam Prokešová
Volte změnu. Volte slušnost, v té je síla. Džentlmenství proti barbarství.
Černobílé vidění světa. Fakta a argumenty pro a proti Zemanovi, fakta a argumenty pro a proti Drahošovi. Vlk bez roucha a vlk v rouše beránčím (?)
Miriam Prokešová
Páter Halík, biskupové a vůbec kněží a církev
to mají v životě celkem těžké. Po T. Halíkovi se chce, aby neustále čelil nějakým útokům, protože je katolickým knězem, který je hodně na očích, a mnohým se to tak nezdá, po otcích biskupech se chce, aby rozhodovali samostatně
Miriam Prokešová
Pan kardinál Duka kázal. Rozvířil tím mnoho znepokojivých myšlenek.
Stalo se tak ve Staré Boleslavi u příležitosti svátku sv. Václava, který byl pojat také jako den české státnosti.
Miriam Prokešová
Všechno to stojí za starou belu. A možná ani to ne.
Taková deštivá, poslední prázdninová neděle. Dívám se na zprávy na Seznamu, na Novinkách, a spol., pročítám si nové příspěvky na blogu... a je mi – úzko? Možná slabé slovo.
Miriam Prokešová
Něco ze života – myslivci vyrazili na divočáky – a ono nic
Myslivci vyrazili na divočáky, ale nemohou je najít. A nebylo jich málo – těch myslivců ani těch divočáků...
Miriam Prokešová
Památkový zákon... a my, lidé
Tak včera neprošel dlouho připravovaný Památkový zákon. Možná je to trošku od věci, ale... Jednoho krásného dne jsem se s ostatními nadšenci rozhodla začít „pečovat“ o záchranu jedné kulturní památky.
Miriam Prokešová
Babí léto
Nebo také pavoučí. Krásně prosluněné sluncem, které se již otáčí k naší straně země zády a pomalu se loučí.
Miriam Prokešová
V České republice rasismus není a ani být nemůže,
ledaže bychom všichni patřili k negroidní nebo k mongoloidní rase. Ale, jak známo, nejsme ani černí ani žlutí, nýbrž bílí.
Miriam Prokešová
Ohrožené děti
Jsou v naší společnosti děti nějakým způsobem ohrožovány? A co to znamená: „ohrožovat děti“? A jak a kým? A proč se tak hloupě ptám?
Miriam Prokešová
Je těžké býti v Čechách Romem?
Ten, komu se prý podaří vyřešit romskou otázku, by mohl aspirovat na Nobelovu cenu míru. Často se tímto tématem zabývám, již i proto, že vyučuji multikulturní výchovu na univerzitě.
Miriam Prokešová
Utíkající čas
Jsou někdy období, kdy člověku není nejveseleji. Jiným to tak nepřipadá a ani je to snad ani nenapadne. Tedy to, že není veselo. Je něco, co mne na životě a světě neustále udivuje a zároveň leká, a působí ono neveselo. A tím je – čas.
Miriam Prokešová
Cherchez la femme!
Chtěla bych vám něco říct: na naše politiky se zlobíme zbytečně. Protože oni nemohou za to, co dělají a co říkají. Problém je někde jinde. Může za to někdo jiný.
Miriam Prokešová
Zkroušená srdce aneb v množství moudrých je spása světa
Člověk je živočich rozumný, mínil již kdysi dávno Aristoteles. K tomu však, aby byl člověk živočichem rozumným (animal rationale), měl by podle Aristotela splňovat dvě „podmínky“.
Miriam Prokešová
Hm..., možná jsem naivní
Proč? Pročítala jsem si dnes články na blogu.idnes a přiznám se, u některých z nich mi to přineslo poněkud i rozporuplné pocity. Skoro bych řekla, že chvílemi na mne padl i smutek.
Miriam Prokešová
Letní ráno
Takové krásné letní nedělní ráno.Scházím po schodech z ložnice dolů do přízemí našeho domku.
Miriam Prokešová
Nejen učitelem,
ale být dítětem a rodičem v současném světě také není žádná výhra. Proč? Pokusím se to jen v krátkosti a k zamyšlení načrtnout.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1614x
vlastní blog: http://tohu-vabohu.blogspot.com