Hm..., možná jsem naivní
Ono je pořád o čem psát. Jsou krásná a zajímavá témata. Školství a učitelé a jak to s nimi je, politická scéna a to, jak nás neustále „inspiruje“ ke komentování, projevy rasismu a vůbec etnická otázka, vzájemné vztahy mezilidské i partnerské, výchova, církevní restituce a další a další… a pak témata a články, které chtějí potěšit, pokochat druhé svou krásou, přivést k zamyšlení.
Řeknete si asi, ano, to je jasné, o čem to tu píše a proč? To přece víme, není třeba se kolem toho nějak vykecávat.
Ale upřímně – všimli jste si? V mnoha článcích je plno zloby a nepochopení druhých, někde dokonce položené na základních neznalostech (nevědomosti), přitom z pozice autorů považovaných snad za jedinou skutečnou pravdu. Možná by pro ni někteří i „tasili“ meče, kdyby to bylo možné. Ano, děje se kolem nás plno věcí, které by měly být patrně jinak a se kterými nejde souhlasit. Je třeba tomu „nastavovat zrcadlo“ a ti, kdo ho nastavují, tak ukazují také svou tvář… a jdou tzv. se svou kůží na trh. Ale dělat to se skrytou i s neskrytou nenávistí a se zlobou? Označovat možnou pravdu jiných za "kecy", strefovat se do jiných na základě třeba jen jednoho příkladu či zkušenosti, a to považovat za všeobecně platné, stavět sebe za jediného nositele té jediné pravdy, a poukazovat na druhé, jak patrně vraždili pro tu svou pravdu a stavěli hranice?
Svět a ani lidé nejsou jen černí nebo jen bílí. Svět ani život ani lidé nejsou buď jenom zlí, nebo jenom dobří. Jsme totiž jen lidé, a jsme tudíž všichni nějakým způsobem nedokonalí. To neznamená, že se s tím smíříme a necháme zlu volnou působnost a nepostavíme se proti němu – ale urážkami, nenávistí, nepochopením, výsměchem a neúctou k názorům druhých? Co dokážeme?
Každá facka letí světem, dokud nedopadne na tvář, která jí odpustí – píše v jednom ze svých děl Franz Kafka. Pokud facky oplácíme fackami, zlo zlem, nemá šanci z toho vzejít něco dobrého. Ze zla jako takového nikdy nic dobrého vzejít snad ani nemůže… a urážky jiných, i slovní napadání a pohrdání názorem jiných je jen pokračováním toho, co máme potřebu tolik kritizovat.
V jedné z diskusí pod jedním z mých článků je mi kladen dotaz, jestli si skutečně myslím, že nějaké filosofické moudro, které učím, pomůže někomu i v jeho životě a v praxi (nebo tak nějak to je, přesně to ocitovat neumím). Myslím si, že ano. Přinejmenším moudrost už starých čínských filosofů, např. Konfucia nebo Mencia: Chovejme se k druhým tak, jak bychom chtěli, aby se i oni chovali k nám. A hledejme dobro v člověku, protože člověk JE dobrý.
Myslím, si, že kdybychom dokázali nějakým způsobem podle těchto moudrých názorů žít, bylo by i na světě úplně jinak.
Nikomu bychom nenadávali, neponižovali je, nevysmívali bychom se názorům, které sami nepřijímáme nebo je nechápeme, nešířili bychom kolem sebe zlo, hledali bychom v druhých lidech jen to dobré, a tím to dobro v nich i v sobě probouzeli.
Ale to bychom patrně – možná – pak neměli ani o čem psát…
Miriam Prokešová
Oči v sloup, prezident Zeman a písničkář Hutka.
Možná to je skutečně tím horkem, ale... i kdyby, čeho je moc, toho je příliš. Zpívat a přát si něčí smrt....?
Miriam Prokešová
Kardinál Duka zažaloval brněnské Centrum experimentálního divadla
za uvedení dvou kontroverzních divadelních představení chorvatského režiséra Olivera Frljiče. Ředitel Národního divadla Brno Martin Glaser je tomu rád.
Miriam Prokešová
Škodolibé rošády poťouchlého muže?
Církev u nás v České republice, jak je známo, nemá příliš dobré postavení v očích širší veřejnosti. Nechci jí nijak ublížit, a přiložit si tak k tomu své polínko, proto podotýkám, že následující řádky
Miriam Prokešová
Když jsem unikl divokému býku, narazila na mě
divoká kráva, říkávali staří Sumerové. Měla jsem právě v uplynulých volbách podobný pocit. V naší zemi mělo zvítězit džentlmenství nad barbarstvím. Bylo by to krásné,
Miriam Prokešová
Volte změnu. Volte slušnost, v té je síla. Džentlmenství proti barbarství.
Černobílé vidění světa. Fakta a argumenty pro a proti Zemanovi, fakta a argumenty pro a proti Drahošovi. Vlk bez roucha a vlk v rouše beránčím (?)
Miriam Prokešová
Páter Halík, biskupové a vůbec kněží a církev
to mají v životě celkem těžké. Po T. Halíkovi se chce, aby neustále čelil nějakým útokům, protože je katolickým knězem, který je hodně na očích, a mnohým se to tak nezdá, po otcích biskupech se chce, aby rozhodovali samostatně
Miriam Prokešová
Pan kardinál Duka kázal. Rozvířil tím mnoho znepokojivých myšlenek.
Stalo se tak ve Staré Boleslavi u příležitosti svátku sv. Václava, který byl pojat také jako den české státnosti.
Miriam Prokešová
Všechno to stojí za starou belu. A možná ani to ne.
Taková deštivá, poslední prázdninová neděle. Dívám se na zprávy na Seznamu, na Novinkách, a spol., pročítám si nové příspěvky na blogu... a je mi – úzko? Možná slabé slovo.
Miriam Prokešová
Něco ze života – myslivci vyrazili na divočáky – a ono nic
Myslivci vyrazili na divočáky, ale nemohou je najít. A nebylo jich málo – těch myslivců ani těch divočáků...
Miriam Prokešová
Památkový zákon... a my, lidé
Tak včera neprošel dlouho připravovaný Památkový zákon. Možná je to trošku od věci, ale... Jednoho krásného dne jsem se s ostatními nadšenci rozhodla začít „pečovat“ o záchranu jedné kulturní památky.
Miriam Prokešová
Babí léto
Nebo také pavoučí. Krásně prosluněné sluncem, které se již otáčí k naší straně země zády a pomalu se loučí.
Miriam Prokešová
V České republice rasismus není a ani být nemůže,
ledaže bychom všichni patřili k negroidní nebo k mongoloidní rase. Ale, jak známo, nejsme ani černí ani žlutí, nýbrž bílí.
Miriam Prokešová
Ohrožené děti
Jsou v naší společnosti děti nějakým způsobem ohrožovány? A co to znamená: „ohrožovat děti“? A jak a kým? A proč se tak hloupě ptám?
Miriam Prokešová
Příběh kostela aneb o restitucích jinak
Pročítám si některé články – blogy, týkající se církevních restitucí. A je mi neveselo, je mi truchlivo. A vůbec nevím, jestli mám napsat, proč. Restituce totiž ve mně nevyvolávají hněv ani nutnost je obhajovat a chránit. Ze všeho nejvíce mi přinášejí obavy.
Miriam Prokešová
Je těžké býti v Čechách Romem?
Ten, komu se prý podaří vyřešit romskou otázku, by mohl aspirovat na Nobelovu cenu míru. Často se tímto tématem zabývám, již i proto, že vyučuji multikulturní výchovu na univerzitě.
Miriam Prokešová
Utíkající čas
Jsou někdy období, kdy člověku není nejveseleji. Jiným to tak nepřipadá a ani je to snad ani nenapadne. Tedy to, že není veselo. Je něco, co mne na životě a světě neustále udivuje a zároveň leká, a působí ono neveselo. A tím je – čas.
Miriam Prokešová
Cherchez la femme!
Chtěla bych vám něco říct: na naše politiky se zlobíme zbytečně. Protože oni nemohou za to, co dělají a co říkají. Problém je někde jinde. Může za to někdo jiný.
Miriam Prokešová
Zkroušená srdce aneb v množství moudrých je spása světa
Člověk je živočich rozumný, mínil již kdysi dávno Aristoteles. K tomu však, aby byl člověk živočichem rozumným (animal rationale), měl by podle Aristotela splňovat dvě „podmínky“.
Miriam Prokešová
Letní ráno
Takové krásné letní nedělní ráno.Scházím po schodech z ložnice dolů do přízemí našeho domku.
Miriam Prokešová
Nejen učitelem,
ale být dítětem a rodičem v současném světě také není žádná výhra. Proč? Pokusím se to jen v krátkosti a k zamyšlení načrtnout.
předchozí | 1 2 | další |
- Počet článků 27
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1614x
vlastní blog: http://tohu-vabohu.blogspot.com