Logika srdce

Logika srdce? Zní to jako nesmysl. Protože srdce přece žádnou logiku nemá. Vždyť už i velcí filosofové, jako např. B. Pascal, svého času tvrdívali, že: "srdce má své důvody, o kterých rozum neví..."

Ale přece jen, v některých případech to je jinak. Ne v některých, ale v mnoha případech. Nesmyslná logika srdce má svůj smysl a neúprosně platí. U koho a pro koho? U dětí.

Jsou to totiž děti, které mají rády své rodiče kdykoliv a jakkoliv, a to nesmiřitelnou a nelogickou logikou svého srdce. Srdce dětí miluje své rodiče. Nejen jednoho, nejen matku nebo otce, ale miluje a potřebuje je milovat oba dva. A to i tehdy, pokud si oni jejich lásku vůbec nezaslouží, pokud se o nich ani nedá hovořit jako o někom, kdo "rodičem" je. I rodiče násilníka, alkoholika, či jinak v životě ztroskotaného jedince; i rodiče, který své dítě nemiluje, ubližuje mu, nechce je, trápí je, týrá je, i takového rodiče srdce dítěte potřebuje milovat a miluje. A pokud tvrdí opak, že jednoho ze svých rodičů nenávidí, pak je to láska přetvořená v nenávist. Protože láska být měla, ale nebyla, není...

Nenávidět jednoho ze svých rodičů je cesta k disharmonii, k nevyrovnané osobnosti. Vždyť už i v desateru Božích přikázání zaznívá ona odvěká moudrost: cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi. Pokud nectíme svého otce a matku, narušuje to naši osobnost, nebudeme dlouho a dobře žít, zničí nás to.

Co to pro náš život znamená? Jak "zvládat" logiku srdce? Není to jednoduché. Již při výběru životního partnera, budoucího otce či matky svých dětí, bychom měli myslet na to, že tohoto muže, tuto ženu budou naše děti nejen potřebovat milovat, ale z logiky svého srdce ji milovat budou. A měl by to tedy být takový člověk, který si tuto lásku zaslouží, kterého bude moci dítě mít zcela přirozeně rádo a vážit si jej.

Co my však často děláme? Při rozchodu s partnerem - rodičem svého dítěte - ničíme jeho obraz v dětských očích a někdy tak téměř bez milosti narušujeme logiku dětského srdce. Neubližujeme tím tomu druhému rodiči, ale jen a pouze dítěti. Připravujeme dítěti (dětem) spoustu problémů do budoucna a narušujeme tím jeho osobnost. Lámeme tím jejich srdce. Likvidujeme nelogickou logiku, která však má nedozírné následky na psychickou vyrovnanost.

Kolem nás chodí, žije a přežívá spousta takových nalomených dětských duší.

A to většinou bez našeho povšimnutí...